Když se poutník blížil českým obcím

 



Když se kdysi poutníci blížili českým obcím, městečkům i vesnicím, už z dálky viděli věž kostela nebo hradu či zámku a kolem se rozkládající domky a domečky a později i hospodářské a průmyslové budovy. Do obcí vedly cesty lemované stromy, většinou ovocnými a lipovými alejemi. Ty když kvetly, byla to krása; vůně a květy byly snad i důvodem rčení, že Čechy jsou zahradou Evropy.


Blížíte-li se k Frýdlantu od Raspenavy, naskytne se vám úchvatný pohled na hrad, kapli a zámek. Tady si uvědomíte rozsáhlost a mohutnost tohoto komplexu budov, který v sobě uchovává historii celého kraje. Jiný skvělý pohled je možné spatřit asi kilometr od Frýdlantu, na silnici vedoucí do Nového Města pod Smrkem. Hradní věž se tyčí do nebe, pozadí tvoří zelená stěna Křížového vrchu. Žel, tento starý historický pohled na hrad je narušen novostavbou zemědělské školy. A určitě zajímavý je pohled od mostu u pivovaru, tady vám dojem podtrhuje zurčení řeky.



Ústřední a nejstarší stavbou hradního komplexu je mohutná věž. Té se říkalo Indica /z latinského index = ukazatel/. Podle staré pověsti bývaly na věži zapalovány ohně. Frýdlantskem totiž vedla obchodní stezka z Čech do Lužice a dále do Polska a světlo ohně tak sloužilo kupcům a poutníkům jako maják na jejich cestách. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při rekonstrukci hradní věže nalezli v jejích útrobách uhlíky z ohniště. Pověst nelhala.



Věž je vysoká 49 metrů, v průměru má asi 10 metrů a zdi ještě v jejím prvním patře jsou silné 4 metry. Věž měla obrannou funkci a zároveň sloužila jako trezor pro cennosti, případně jako vězení. Tomu by nasvědčovala přízemní místnost, do níž byl vstup pouze kruhovým otvorem ve stropě a která byla v 18. století zasypána. Toto místo může jednou při archeologickém průzkumu vydat zajímavá svědectví. Pokud se něco zasypávalo, používaly se k tomu především nepotřebné věci, a protože v přízemí hradního paláce byly různé komory, sklady a kuchyně, je možné očekávat poklady jako rozbité hrnce, nádobí, kosti nebo i kachle a podobně. Pro někoho jsou pokladem drahé kameny, šperky a zlato, pro milovníky historie jsou to věci každodennosti, ze kterých získáme představu běžného života obyvatel hradu. Ve výši prvního a druhého patra se nacházejí další dvě klenuté místnosti, které jsou přístupny z pater mohutnými železnými dveřmi. Tato vězení či pokladnice jsou zpevněny ve zdech železnými armaturami. To překvapí nejen návštěvníky, ale i odborníky. Možná první armatury….


A pojďme výš. To musíme ovšem postupovat úzkým kamenným točitým schodištěm, které nás přivádí až k malé místnosti, do které vedou snad nejstarší dochované dřevěné dveře na Frýdlantu, v níž najdeme cihelnou podlahu a na jedné z cihel nás překvapí otisk dětské nožky. Tu mne vždy napadá: co to bylo za dítě, bylo to děvče nebo hošík, asi pomáhalo při výrobě cihel nebo se připletlo mezi dělníky při svých hrách, jaký byl jeho život…nevíme, ale jeho otisk tu už zůstane. Stejně jako mnohé nápisy na zdech, které nás informují o dávných opravách věže. Nacházíme tu krátké zprávy a jména nebo jen monogramy. Nápisy jsou psány rudkou, v 19. století pak tmavočervenou barvou. Ti dávní sprejeři si dali barvu do džbánku a psali a my jsme po více než sto letech ten džbánek i se zbytkem barvy našli. Ale sprejeři už dávno utekli.


A nyní už po dřevěném schodišti stoupáme k věžním hodinám a posledním dřevěným schodištěm na ochoz, uf, to je schodů, a tu na nás čeká úchvatný pohled na krajinu. Malebné pohoří Jizerských hor, střechy domů, sídliště, polské haldy hlušiny, těžební jáma… A ještě perlička, která ilustruje velmi silné spojení hradu s celým krajem. Při poslední renovaci věže bylo nutné opravit také venkovní omítky na ochozu. Firma, která tyto práce prováděla, nemohla sehnat písek, který by svým složením odpovídal materiálu použitému na původních omítkách. Ale nakonec se to podařilo a nebylo potřeba jít daleko! Zcela stejné složení má písek z nedaleké Řasnice. Takže materiál, který se při opravách použil, byl stejný jako za dob Kateřiny z Redernu.


A nakonec malé pozvání. Kdo by si chtěl Frýdlantsko prohlédnout z výšky a nebojí se vystoupat desítky schodů, může tak učinit při speciálních prohlídkách, které vypisujeme na dva víkendy v každé sezoně. Nenechte si ujít tento krásný zážitek.